Obec SmiloviceUkázka z kroniky
Pamětní kniha obce Smilovice čítá 200 stran a začíná rokem 1930.Prvním kronikářem je ustanoven XXXXXXXX XXXXX (XX.X.XXXX – XX.X.1961).Píše o sobě: „Jsem zdejším rodákem,narodil jsem se v r.1895.Navštěvoval jsem obecnou školu ve Vinařicích,pak prošel jsem vyšší reálku v Lounech a maturoval těsně před vypuknutím světové války v červenci 1914.Jako dobrovolník nastoupil jsem vojenskou službu v rakouské armádě a prošel všemi nižšími stupni hodností na bojišti ruském,italském a srbském až k hodnosti poručíka.V čsl.armádě z zúčastnil jsem se okupace zničeného území a bojů na Slovensku v r.1919 a dosáhl hodnosti kapitána.“ Kroniku doplňuje svými kresbami a plánky obce a jejího okolí.Zaznamenává počet obyvatel v jednotlivých letech,ceny chmele a obilí,počasí ale historické události.ukázka z roku 1930 (str.23) „Obec Smilovice v přítomné době t.j.v prosinci 1930 čítá 36 popisných čísel (jsou v to zahrnuty i Smilovice Staré s čísly 28-35) z nichž však čísla 25,26 a 16 jsou neobydlena,čís.31 stavbou uvolněno a 33 mlýnice.Obec sama skládá se ze dvou částí – Nových Smilovic s čísly 1-27 a 36 ve dvou řadách po obou stranách okresní silnice v podobě ulice a ze skupiny budov na Starých Smilovicích s čísly 28-35.Obec je čistě zemědělská,ze řemeslníků jsou zastoupeni kovář a kolář.Poněvadž v poslední době zemědělství zdejší nalezá se v hospodářské krisi odchází mnoho lidí mladších ze zdejší obce do měst za snadnějším výdělkem.Hlavně omezilo se veškeré pronikání zhroucením hlavní zdejší plodiny chmele,jehož cena neodpovídá ani výrobním nákladům.“ Po něm se této funkce ujímá XXXXXX XXXXXXX (XX.XX.XXXX - ?).Píše o sobě: „Jsem zdejší rodačkou,rozená 1887.Navštěvovala jsem čtyřtřídní obecnou školu ve Vinařicích,po vychození této jsem zůstala doma a pomáhala jsem rodičům dělat na domácí a polní práci.Dnes je mě 73,5 roku zůstala jsem XXXX a tak mě dali tento úkol.“ ukázka z roku 1957 (str.79) „Naši občané byli napadáváni okresní správou Nového Strašecí a nuceni do společného hospodaření t.j.JZD.I nastal den po neustálém nucení,jezdily do obce denně.Když přijeli a přesvědčovali každého,kladly i výhrůžky na naše občany.Lidé nevěděli,co mají dělat a scházeli se po sousedech a radili,jak by to asi vypadalo.24.9.1957 dovršilo toto pronásledování,sešli jsem se na M.N.V.a přijeli ze Strašecí z okresu a nutili a slibovali,tak jsme ustoupili.Těm co nešli do družstva sebrali nejhezší pole a XXXX XXX špatné.“