1
<br>
<br>
<br>
XVII.ročník 87.číslo ZÁŘÍ 2016
<br>
<br> Prázdniny v Tachlovicích
Život běží ve stále stejném rytmu rok za rokem.I letos odešly prázdninové dny a nastávají dny
<br> školní práce a povinnosti.Ve vzpomínkách na moje prázdniny v Tachlovicích se vracím do období
<br> kolem roku l950.Když jsem si šla poslední den školy pro vysvědčení,měla už jsem sbalené věci
<br> na prázdniny.Po obědě přijel můj starší bratranec a spolu jsme odjeli k babičce a dědečkovi <.>
<br> Tramvaj č.12 od Trojského mostu nás zavezla na Smíchovské nádraží (její trasa je stejná i dnes) <.>
<br> Vlakem do Nučic a uličkou kolem potoka a po mezi rovnou do Tachlovic <.>
<br> Vítání a brambory s tvarohem a kyselé mléko na stole – tak začaly prázdniny.U studny kvetly a
<br> voněly bílé lilie.Potom jsme se šli s dědečkem pozdravit s domácím zvířectvem: kravky a u nich
<br> koza,ve chlívku prase,houf husí,někdy i kachny,samozřejmě slepice s kohoutem a plná
<br> králíkárna.To byli naši kamarádi,o které jsme se pak starali.První neděli byla v Nučicích pouť <.>
<br> To pro nás znamenalo jít na mši do kapličky sv.Prokopa a potom navštívit rodinu paní Bouškové <,>
<br> což byla kamarádka babičky.Ochutnali jsme pouťové koláče a ještě dostali „výslužku“
<br> Babička,jak se tenkrát říkalo,sloužila zamlada v Praze „u pánů“.Měla ráda Prahu,a proto jsme <,>
<br> ještě než začaly žně,podnikli celodenní XXXXX do Prahy.Byl to každoroční rituál.Z nádraží
<br> Smíchov přes železniční XXXX do Podolí a pak cestičkou nahoru na Vyšehrad.Jako kněžna Libuše
<br> shlédnout na Prahu,podívat se do kostela sv.XXXXX a XXXXX a projít Vyšehradským hřbitovem
<br> s vyprávěním babičky.Znovu dolů na nábřeží a tramvají dojet nahoru na Pohořelec.Kolem
<br> Lorety,kde jsme si vždy počkali na odbíjení hodin na zvonkovou hru.Potom kolem Hradu,Zlaté
<br> uličky a dolů na Malou Stranu.Trasy se každý rok všelijak měnily.Strahovský klášter,Hrad <,>
<br> Nerudova ulice,ale vždy to bylo krásné a zajímavé <.>
<br> Pak nastaly žně.Nejdříve se sekalo žito,potom obsekával ječmen,poslední pšenice.S kravkami se
<br> jezdilo do „Jezírek“ pro krmení a sušila se vojtěška až u Březné.Odtud od lesa bylo vidět šest věží
<br> kostelů.Nejblíže před námi byl náš Tachlovický kostel.Na západě byla vidět věž kostela
<br> v Úhonicích a v Hořelicích,východně pak kostel sv.Jiří Na Homoli v Dušníkách.Následovala
<br> červená věžička kostela Na Krtni.Ve Stodůlkách vykukovala věž kostela sv.Jakuba Staršího <.>
<br> Dnes pro novou zástavbu Krteň i Stodůlky už nejsou vidět.Když se později „rozoraly meze“
<br> hospodaření skončilo <.>
<br> Většinou až poslední neděli v červenci se slavila pouť a přijely kolotoče,houpačky a střelnice <.>
<br> Vykrmenou husu babička podřízla už ve čtvrtek večer,aby přes noc vychladla.V pátek se
<br> porcovala.Byl-li krk opravdu veliký,naplnil se nádivkou a upekl.Bylo to jídlo pro nás děti <.>
<br> Křídla,hlava a další se uvařily na polévku zvanou kaldoun.V neděli pak byla sváteční polévka
<br> s játrovými knedlíčky.Ale játra se kupovala zvlášť.Pravá husí játra se pekla v kastrůlku
<br> s cibulkou a pár kousky hřebíčku.Za studena s chlebem to byla lahůdka.Pečení husy připadlo na
<br> sobotu a trvalo i několik hodin,do chřupavé kůrčičky se dopekla až v neděli.V pátek se také
<br> uklízelo a v sobotu pekly koláčky – tvaroh,povidla,mák,jablíčka,rybíz,drobenka.Jablíčka to
<br> byly už první letňáky od studny.A hruškám,které zrály kolem silnice do Nučic,se říkalo
<br> Jakubky.Pouť a dny kolem byly vždy ve znamení sladkých dobrot.O to se starala teta Božka <.>
<br> Bábovka se pekla na sv.Annu – mé mamince a mně.V ten samý den měl narozeniny bratranec –
<br> pro něho byl dort.Sotva se zkonzumovala,pekla se bábovka znovu.29.červenec byl tenkrát
<br> svátek Boženy – tedy babička a teta Božka <.>
<br> Krásné dny utíkaly a využívali jsme každé příjemné příležitosti.Na půdě ve štítu domu do silnice
<br> byla dvě malá okénka (jsou tam ještě).To byla naše pozorovatelna.Bylo vidět od Hořelic
<br>
<br> 2
<br>
<br> k Mezouni a na Vysoký Újezd.Pozorovali jsme,jak zapadá slunce.Ale také jsme poslouchali,jak
<br> hospodyně svolávaly a volaly: „husa,husa,husa,husinka,pojď“ a tak pořád dokola.Každá husa
<br> věděla,za kterým hlasem má jít.Od Berouna se ženou mraky! Honem jsme utíkali tuto zprávu říci
<br> babičce.„Babi,už to leze!“ Ona si stoupla na práh síně a zhodnotila situaci.„Nic z toho nebude <,>
<br> jde to po vodě.“ A byl klid.Ovšem její sdělení: „Bude bouřka,vypadá to na průtrž“ znamenalo
<br> alarm.Tak honem!!! Všechno schovat.Zahnat a zavřít kuřátka,krůťata,husy,kachny.A čekalo
<br> se,kdy přijdou blesky a za jak dlouho zahřmí.„Po bouřce je vždycky jasno“,ukončila babička
<br> pobyt ve stavení a vyšli jsme ven na svěží vzduch <.>
<br> Ve volnějších dnech jsme jezdili na kolech na výlety.Kromě objížděk všech vesnic v okolí jsme
<br> vždycky zajeli na hrad Karlštejn a do Třebonic na Krteň ke kostelíku sv.XXXX a XXXXX a přes
<br> Řeporyje a Ořech domů.Když nastala XXXXX XXX a oblo...